Měsíční kroniky jsou srdeční záležitost a Marissa Meyer se konečně vrací s navazující knihou ze stejného světa. Nový komiks Iko sleduje stejnojmennou hrdinku – androidku, která se vrhla na speciální misi. V tomhle příběhu se ale můžete těšit na mnohem víc! A proč si ho nutně potřebujete přečíst právě vy?
Upřímně: kdo z nás nesnil o možnosti sledovat další osudy našich milovaných postav z Měsíčních kronik? Tyhle fantazie se prostřednictvím Iko stávají skutečností! Marissa Meyer se totiž nesoustředí jen na samotnou androidku, ale také na její přátele, které všichni dobře známe a zbožňujeme.
Pokud si Iko aspoň trochu pamatujete z původní série, jistě víte, že její silnou stránkou jsou především vtipné repliky, kterými dokáže rozesmát všechny kolem. A není sama – i Thorne dokáže každou situaci obrátit v legraci a Cinder je v podstatě chodící sarkasmus. Takže si připravte spoustu lepíků a kapesníčků, protože slzy smíchu vás dříve nebo později dostanou.
Nepatřím mezi skalní komiksové fanoušky, takže se už vůbec neřadím mezi znalce technik a podobně, ale Iko mi svým provedením naprosto učarovala. Všechny obrázky jsou nakreslené ve stejném modro-černo-bílém schématu, přesto v nich rozeznáte sebemenší detail a všechny postavy jako by vám vyvstávaly přímo před očima.
Tělem android, myslí člověk… Iko se vymyká veškerým konvencím svého světa. Nedokážu si představit čtenáře, kterému by tahle slečna se zálibou v módě, která ve volném čase nakopává zadky vlčím vojákům, nepřirostla k srdci. Autorka si s charakterem Iko dala velkou práci a její vývoj je nejvíc patrný právě na barevných stránkách tohoto komiksu. Ale pořád je to naše vtipná pomocnice, jak ji známe!
V Měsíčních kronikách jsem se podívali na Zemi i Měsíc, ale spousta zákoutí z obou vesmírných těles nám zůstala utajena… Prostřednictvím komiksu nám Marissa Meyer ukazuje palác v hlavním měsíčním městě Artemisii, pozemský obchod s náhradními díly pro androidy, futuristickou verzi Los Angeles a mnoho dalších zajímavých míst v rámci tohoto světa, kam bychom se jinak nepodívali.
Možná trochu přeháním – většina příběhu je odvyprávěna formou komiksu. Přesto se můžete sem tam těšit na nějakou tu zprávu či náhled dokumentu, který Cinder studuje prostřednictvím svých čoček. Jedná se o takové milé zpestření zvlášť v místech, kde by jinak bylo třeba hodně textu na vysvětlení situace.
Iko se zhostila mise dopadení uprchlých vlčích vojáků, kteří se pochopitelně nevzdávají snadno. Spoilery vynechám, ale není jediná, kdo v tomhle příběhu bojuje. Akčních scén v komiksu tedy najdete spoustu – ale nemusíte mít strach, není to na úkor děje samotného!
Spoustu prostoru taky dostávají vztahy v rámci naší milované party hrdinů. Můj nejoblíbenější pár budou navždycky Cress s Thornem, ale i fanoušci ostatních si jistě přijdou na své. Vztahy se stejně jako ostatní postavy vyvíjí a roztomilost občas málem překračuje hranice… no, přesvědčte se sami.
Před Iko se neustále otevírá dilema: je víc androidem s chybným charakterovým čipem, nebo člověkem se skutečnými pocity, ale tělem z kabelů a kovu? Odpověď na tuhle otázku nezná ani její okolí, natož ona sama. Sledovat její vývoj a váhání je tedy skutečně zajímavé a krásné, protože postupně víc a víc věří v sebe sama. To by mohlo motivovat leckteré z nás, i když nejsme androidi.
Všechno, co jste si na původní sérii tolik zamilovali, je tu zase. Marissa Meyer zkrátka píše skvěle a v kombinaci s nádherným grafickým provedením Douglase Holgatea vytváří dokonalý příběh. Najdete v něm zkrátka a dobře úplně všechno, co byste mohli chtít… A můžu vám zaučit, že po dočtení se hned budete těšit na další díl!
Nejočekávanější merenda roku je tady, protože tradičně v říjnu vychází nejvíc knížek (ehm, skoro 30) a jsou mezi nimi samé pecky 😍 Konečně se dočkáme nového HumbookTipu, knižního adventního kalendáře nebo třeba nové knihy Leigh Bardugo.
Že už jsou upíři ohrané knižní téma? Shelby Mahurin vás ve své nejnovější knížce Šarlatový závoj vyvede z omylu. 1. Detektivní zápletka Célii potkáváme ve chvíli, kdy se přidala do řádu lovců a je zasnoubená. Tahle zdánlivá idylka ale moc dlouho nevydrží, protože Célie na místním hřbitově objeví mrtvolu dívky, kterou znala. Dozvídá se, že to […]
Prožívala to, o čem snily všechny dívky v zemi. Princ však byl tolik mimo její dosah, z úplně jiného světa, že by na něj měla přestat myslet v okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře. Měla by na něj přestat myslet hned teď. A už nikdy si na něj nevzpomenout, snad jen jako na zákazníka − a jako na prince své země.
A přesto vzpomínka na jeho prsty na její kůži odmítala vyblednout.
